Krkonošští experti na ruceÚstav chirurgie ruky léčí vše od „karpálů“ po vrozené vady a vážné úrazy
Vysoké nad Jizerou je malé městečko v podhůří Krkonoš. Najdete zde špičkové české experty na chirurgii ruky. Ročně tu operačními sály projdou tisíce pacientů, a to i takových, u kterých by si jinde lékaři už moc nevěděli rady.
Tento díl seriálu ,,Zázraky medicíny“ věnujeme první operaci vrozené vady podélného defektu levé ruky u 10letého Josefa.
Z historie – distrakce kostí, Ilizarov apparatus a Ilizarova metoda:
Tento díl seriálu ,,Zázraky medicíny“ věnujeme první operaci vrozené vady podélného defektu levé ruky u 10letého Josefa.
Z historie – distrakce kostí, Ilizarov apparatus a Ilizarova metoda:
Víte, že...?
Lidská ramena, paže a vlastní ruce mají zhruba 64 kostí.
V horní části je dlouhá pažní kost. V dolní pak vřetenní a loketní kost.
Lidská ruka se skládá z 8 kostí karpálních v zápěstí, 5 záprstních v dlani, 2 prstních článků v palci a 3 prstních článků v každém ze čtyř ostatních prstů.
V horní části je dlouhá pažní kost. V dolní pak vřetenní a loketní kost.
Lidská ruka se skládá z 8 kostí karpálních v zápěstí, 5 záprstních v dlani, 2 prstních článků v palci a 3 prstních článků v každém ze čtyř ostatních prstů.
To, co vypadá jako stavebnice Merkur, je speciální distrakční aparát. Ten patří mezi špičku. Je extrémně lehký, vyrobený z uhlíkových vláken. Pacientovi tak nebude nijak výrazně zatěžovat ruku. Pomocí tohoto aparátu by se současné vychýlení způsobené vrozenou vadou mělo postupně narovnat.
Operace je pod stálou rentgenovou kontrolou. Používá se k tomu tzv. C rameno. Pojízdný rentgen umožňuje pracovat na skeletu, kdy lékaři okamžitě vidí kroky, které na operované ruce s distrakčním aparátem dělají.
Operace je pod stálou rentgenovou kontrolou. Používá se k tomu tzv. C rameno. Pojízdný rentgen umožňuje pracovat na skeletu, kdy lékaři okamžitě vidí kroky, které na operované ruce s distrakčním aparátem dělají.
Pen Driver – je speciální vrtačka. Může vrtat, řezat, ale také frézovat. Pro chirurgy znamená velkou pomoc právě u dětských pacientů. Tam je totiž přístup lékařů vždy odlišný od
pacientů
dospělých. Dětské kosti jsou mnohem drobnější, a všechny nástroje tak musí být i menší. Díky tomuto přístroji je práce velmi přesná a například pomáhá operatérům se tolik neunavit i při dlouhých a náročných zákrocích.
Lékaři ve Vysokém nad Jizerou každý rok pomůžou víc než 20 tisícům lidí, kteří mají s rukou problémy. Nedávno se o tom přesvědčila například tenistka Petra Kvitová. Lékaři zde napravují nejen následky úrazů, ale také vrozené vady – tak jako v případě 10letého Josefa, který má postiženou levou ruku. A u této operace byli reportéři Radiožurnálu. Poslechněte si reportáž.
Místo natáčení: Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie, Vysoké nad Jizerou
Reportér: Ondřej Vaňura
Fotograf a kameraman: Martin Pařízek
Multimediální reportáž: Damian Machaj, Martin Pařízek
Odborný konzultant: MUDr. Ctirad Lakomý
Pozn.: Část materiálu poskytla 1. lékařská fakulta UK Praha.
Objevte Zázraky medicíny - 11 reportáží z operačních sálů
Místo natáčení: Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie, Vysoké nad Jizerou
Reportér: Ondřej Vaňura
Fotograf a kameraman: Martin Pařízek
Multimediální reportáž: Damian Machaj, Martin Pařízek
Odborný konzultant: MUDr. Ctirad Lakomý
Pozn.: Část materiálu poskytla 1. lékařská fakulta UK Praha.
Objevte Zázraky medicíny - 11 reportáží z operačních sálů
1967 – Gavriil Ilizarov (1921–1992) úspěšně léčil zlomeninu kotníku olympijského atleta Valerije Brumela pomocí podobného aparátu, jako je na snímku.
Deformace se dodnes korigují právě za pomoci kruhových fixátorů. Jediné, co se od dob profesora Ilizarova změnilo, je materiál, ze kterého jsou aparáty vyrobeny.
Ilizarova metoda se stále používá například k natahování kostí. Tenké dráty spojují venkovní aparát (fixátor) s kostí. Jeho úpravou se pak docílí prodloužení nebo narovnání končetiny. Využívá se například u vrozených vad či po vážných úrazech.
Deformace se dodnes korigují právě za pomoci kruhových fixátorů. Jediné, co se od dob profesora Ilizarova změnilo, je materiál, ze kterého jsou aparáty vyrobeny.
Ilizarova metoda se stále používá například k natahování kostí. Tenké dráty spojují venkovní aparát (fixátor) s kostí. Jeho úpravou se pak docílí prodloužení nebo narovnání končetiny. Využívá se například u vrozených vad či po vážných úrazech.
Systém párování:
Dvojice se vždy skládá z příjemce, který potřebuje novou ledvinu, a dárce, jenž je sice ochotný poskytnout mu svou, ale z důvodu nekompatibility nemůže. Takový pár se přihlásí do systému.
Jednou za čtvrt roku počítač vybere dvojice, které by se mohly „prokřížit“ – dárce dá svoji ledvinu kompatibilnímu příjemci z jiné dvojice a naopak příjemce dostane orgán někoho z jiného páru. Právě kompatibilita je zárukou správné a dlouhodobé funkce darovaného orgánu.
Počítač navrhne vhodné kandidáty, lékaři pak ještě shodu zkontrolují.
Jednou za čtvrt roku počítač vybere dvojice, které by se mohly „prokřížit“ – dárce dá svoji ledvinu kompatibilnímu příjemci z jiné dvojice a naopak příjemce dostane orgán někoho z jiného páru. Právě kompatibilita je zárukou správné a dlouhodobé funkce darovaného orgánu.
Počítač navrhne vhodné kandidáty, lékaři pak ještě shodu zkontrolují.
Při operaci je žilní krev z pacientova srdce odváděna systémem hadiček do přístroje, který krev okysličí, podle potřeby změní její teplotu a vrací ji zpět do tepenného řečiště. Nejdůležitější je udržet dostatečné prokrvení mozku, zároveň se celkovým podchlazením organismu na 25-28 stupňů Celsia dočasně sníží metabolické pochody a tím náročnost mozku na přísun kyslíku a živin. Mozkové buňky jsou totiž na nedostatek kyslíku nejcitlivější v těle a mohou tak nejdříve nevratně odumírat. Tomu zabraňuje právě přístroj mimotělního oběhu a lékař specialista, tzv. „pumpař“.
Dříve byl přístroj skoro obyčejná pumpa s výměníkem plynu, dnes v sobě zahrnuje laboratoř, která plynule monitoruje základní hodnoty pacienta a reaguje na jeho stav.
Dříve byl přístroj skoro obyčejná pumpa s výměníkem plynu, dnes v sobě zahrnuje laboratoř, která plynule monitoruje základní hodnoty pacienta a reaguje na jeho stav.
Historie patologie začíná s využitím vědeckých metod v lékařství na Blízkém východě během zlatého věku islámu a v západní Evropě během italské renesance. Prvním lékařem éry po pádu antického světa, o kterém je známo, že provedl pitvu za účelem zjištění příčiny smrti, byl arabský lékař Avenzoar (1091-1161). Za otce mikroskopické patologie je všeobecně považován Rudolf Virchow (1821-1902). Většina raných patologů se zabývala také lékařstvím a chirurgií.Vznik patologie[editovat | editovat zdroj]
Pokračujte dolů
Swipe to continue
Pokračujte tahem prstu