72 hodin mimo tělo Co to znamená, když se řekne párová výměna ledvin
Ledvina si mimo tělo pacienta svoji životaschopnost a funkčnost udrží 72 hodin – za tu dobu musí doktoři zvládnout celou sérii transplantací. Párová výměna je jedním z nejlepších způsobů darování orgánů v případě, kdy nelze uskutečnit transplantaci mezi partnery samotnými. Dvojice se přihlásí do systému a počítač jednou za čtvrt roku sestaví seznam vhodných dvojic.
S reportérem Vojtěchem Kovalem se na následujících stránkách podíváme na celou transplantaci. Vyjmutí ledviny v pražském IKEM provádějí laparoskopicky. Při operaci se lékař nedívá přímo na zákrok, nýbrž na zvětšené záběry na obrazovce. Při transplantaci lékaři nefunkční ledvinu neodstraňují, pacient tak má ve finále
ledviny
celkem tři.
Systém párování:
Druhý lékař ovládá kameru. Operující lékař celý zákrok nesleduje přímo, ale na displeji, kde mu promítají zvětšené záběry z kamery. Tento postup je velmi přesný a šetrný, zároveň ovšem nesmírně složitý na koordinaci.
Odebranou ledvinu lékař okamžitě umístí do misky se speciálním roztokem, který má jen 4 stupně Celsia.
Lékaři ledvinu propláchnou a zkontrolují, že je funkční. V takovém stavu vydrží až 72 hodin.
Víte, že...?
Zdravá ledvina vyloučí denně průměrně 1,5 litru moči.
Ledvina vypadá jako větší vajíčko, má asi 12 centimetrů na délku a šest centimetrů v průměru.
Dárci ani příjemci se ze zákona navzájem neznají – nikdo tedy neví, komu ledvinu daroval, případně od koho ji přijal.
Při transplantaci chirurg používá mikroskop, musí totiž pečlivě přišít cévy zásobující ledvinu krví a také močovod.
Jak vypadá jeden den v IKEM s párovou výměnou ledvin, natáčel reportér Radiožurnálu Vojtěch Koval.
Místo natáčení:
Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), Praha
Reportér: Vojtěch Koval
Fotograf a kameraman: Martin Loužecký
Multimediální reportáž: Damian Machaj
Odborný konzultant: MUDr. Ctirad Lakomý
Pozn.: Část materiálu poskytla 1. lékařská fakulta UK Praha.
Objevte Zázraky medicíny – 11 reportáží z operačních sálů
Systém párování:
Dvojice se vždy skládá z příjemce, který potřebuje novou ledvinu, a dárce, jenž je sice ochotný poskytnout mu svou, ale z důvodu nekompatibility nemůže. Takový pár se přihlásí do systému.
Jednou za čtvrt roku počítač vybere dvojice, které by se mohly „prokřížit“
– dárce dá svoji ledvinu kompatibilnímu příjemci z jiné dvojice a naopak příjemce dostane orgán někoho z jiného páru. Právě kompatibilita je zárukou správné a dlouhodobé funkce darovaného orgánu.
Počítač navrhne vhodné kandidáty, lékaři pak ještě shodu zkontrolují.
